GOBUSTAN

Qobustan, Gobustan, Гобустан

je rajón v Ázerbájdžánu, o rozloze 1369,4 km2, ležící asi 100 km západně od hlavního města Baku. Žije zde přibližně 37 000 obyvatel, hustota zalidnění je 27 osob/km2.

Správním centrem je město Maraza.

Dle odhadů geologů se asi 300 bahenních sopek, z celkového počtu cca 700 na celé planetě (což je největší koncentrace bahenních sopek v jednom státě) nachází právě v Gobustanu a na dalších místech v Ázerbájdžánu a v okolí Kaspického moře. Podle většiny geologů má bláto z těchto bahenních sopek léčivé účinky.

Gobustan znamená v ázerbájdžánštině něco jako "Země roklin", název vznikl zřejmě proto, že krajina tady připomíná povrch Měsíce.

SKALNÍ UMĚNÍ A PAMÁTKY OSÍDLENÍ V GOBUSTANU

Qobustan qoruğu, Gobustan Rock Art Cultural Landscape

Od roku 2007 jsou zapsány jako chráněná památka na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Skalní umění a památky na dávné osídlení jsou staré asi 4 000 let. Na ploše 537 hektarů v oblasti Gobustánské rezervace v polopoušti uprostřed země se jich nachází přes šest tisíc. Nacházejí se zde také zbytky osídlení a pohřebišť starých obyvatel od konce doby ledové až do středověku. Podle nejnovějších výzkumů se odhaduje, že v době jejich vzniku - v neolitu zde bylo zcela jiné podnebí, které mělo charakter savany, bohaté na faunu i floru. Vyskytují se zde kresby nejen mužských a ženských postav, ale i zvířat, nástrojů a dokonce i lodí. Mimo těchto pravěkých skalních kreseb je zde např. také latinský nápis již z naší éry, z let asi 84 – 96 našeho letopočtu, který svědčí o pobytu římských legií poblíž Baku.

Dodnes bylo v Gobustanu nalezeno tisíc kamenů s šesti tisíci petroglyfy, z nichž některé měří až 9 metrů. Nejstarší rytiny pocházejí z 8. tisíciletí před naším letopočtem. Mužské a ženské postavy v životní velikosti nesou často přes rameno luk. Ženské lučištnice tím připomínají zprávu řeckého historika Strabóna o bojovných Amazonkách, které měly kdysi žít v dolinách Kavkazu. Mladší kresby lodí se znakem slunce a početnými veslaři svědčí o tom, že se zdejší lidé před 5 až 6 tisíci lety vypravovali na moře. Spousta scén zase znázorňuje rituální tance nebo zvířecí oběti, další jezdce na koních nebo na dvoukolových vozech. Nechybějí ani kosmické znaky.

V pískovci se zde nachází velké množství pravěkých i mladších rytin různého stáří, od neolitu přes mezolit až do středověku, opětovně vrstvených přes sebe. Skalní kresby dnes působí impozantně, ale pro dávné lovce to bylo především místo požehnané hojností zvěře a snadnými úlovky. Křičící tlupy zahnaly stádo na kraj stolové hory, odkud se vyplašená zvířata zřítila dolů. Nepřekvapí, že právě lovecké scény a také souboje zvířat patří mezi nejpočetnější vyobrazení z období neolitu.

Ke světovým unikátům patří vytesané prohlubně, v nichž dávní lidé zachycovali krev obětovaných zvířat a s pomocí horkých kamenů zřejmě i připravovali mléčná jídla. Podobnou technikouse dodnes připravuje ve vesnicích na jihu Ázerbájdžánu "soqaç" - pokrm z mléka sraženého žhavým železem.

 

MAUSOLEUM DIRI BABA

Diri Baba

Na cestě z Baku do Šamachi leží městečko Maraza, známé svým jedinečným památníkem - dvoupatrovým mausoleum z 15. století nazývaným Diri Baba, což v překladu znamená "žijící dědeček".

Leží nedaleko starého hřbitova, asi kilometr od hlavní silnice. Přístup do stavby je strmým kamenným schodištěm, byl nedávno zrekonstruován a je pod ochranou Ázerbájdžánského státu.

Po celá staletí místní usedlíci vyprávějí legendu o nesmrtelném světci Diri Baba, jehož tělo zde bylo pohřbeno roku 1402, ale nerozložilo se, což vedlo k posmrtnému vyhlášení jeho svatosti. Jakkoli je s touto pamětihodností spojeno mnoho jiných legend a záhadných detailů tato přetrvává dodnes. Proto již od 17. století přitahuje poutníky a zvědavé návštěvníky z celého světa.

Originalita této stavby spočívá v tom, že architekt postavil hrobku přímo do skály. Působí dojmem jakoby hrobka stále visela ve vzduchu. Světlý a hladký povrch stěn stavby působí slavnostním dojmem a čistota architektury vynikne na pozadí drsné tmavé skály.

Před vstupem do hlavního sálu je osmistěnná předsíň, ze které vede tmavé schodiště vedoucí do druhého poschodí hrobky. Hala o velikosti asi 15 m2 je krytá kulovitou klenbou. Na zdi v kameni je vysekána zmínka o Sheiku Ibragim I. Úrovně jsou odděleny ozdobným podlažím s nápisem kterým vyhlíží jako úzký pás kolem celé budovy. Mausoleum přímo přiléhá ke skále s jeskyní. Jedná se o skutečné svaté pohřební místo a můžete se tam dostat skrz úzký průchod v severní zdi.

Architektura Diri Baby je v harmonii s malebným prostředím - krajina skal, zelených stromů a nedaleké bahenní sopky. Budova mausolea je mistrovským dílem Širvanské architektury - krásná práce starobylých řemeslníků.

Na hrobce Diri Baba se bohužel již nedochovalo kompletní jméno stavitele, zůstal zde pouze kus kamene s neúplným nápisem “… syn mistra Gaji” a datum stavby hrobky - rok 1402.