HISTORIE

Ve zkratce

1. polovina 7. století
- území Ázerbájdžánu dobyto Araby
11. století
- sem přicházely turecké kmeny
13. - 15. století
- území Ázerbájdžánu se stalo součástí mongolské říše
16. století
- součástí Perské říše
konec 18. století
- na území Ázerbájdžánu pronikali Rusové
1828
- část území Ázerbájdžánu připadlo smluvně Rusku a část Íránu (viz mapa)

Původní Ázerbájdžán - severní a jižní Ázerbájdžán
/jižní Ázerbájdžán je dnes součástí Íránu/

28. května 1918
- poprvé vyhlášena nezávislost Ázerbájdžánské republiky
1920
- vyhlášena Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika.
od roku 1989
- probíhala válka s Arménií, kvůli autonomní oblasti Náhorní Karabach
23. září 1990
- vyhlášena suverenita země
18. 10. 1991
- vyhlášena nezávislost Ázerbájdžánu
- téhož roku se rozpustila Komunistická strana Ázerbájdžánu. Poprvé byl prezident zvolen v červnu 1992. Počátkem devadesátých let byly odstraněny poslední zbytky sovětské správy. V posledních letech se tato země stala téměř výhradně muslimskou, ovšem v té nejjemnější formě.

Podrobně

Nejstarší dokumenty o osídlení území Ázerbájdžánu pocházejí z doby kamenné, první státní útvary zde vznikaly ve starověku.

Starověk
V 9. až 6. století před naším letopočtem se zde nacházela říše Urartu, v prvním polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem říše Mana. Oba státy byly v průběhu 7. až 6. století před naším letopočtem podmaněny Médskou říší, kterou později včetně jižního Ázerbájdžánu ovládla perská dynastie Achajmenovců a říše Atropene.
Na severu území od 1. století před naším letopočtem do 10. století n. l. existoval státní útvar pod názvem Albánie Kavkazská. O ázerbájdžánské území usilovali Řekové, Římané i Peršané. V 4. století se zde rozšířilo křesťanství a stalo se státním náboženstvím, ale v 7. století území dobyli Arabové a následovala násilná islamizace.
Středověk
V průběhu 9. - 16. století vznikala řada drobných knížectví, od ll. století do 14. století byla země zasažena vpády seldžuckých Turků a Mongolů. Vláda perské dynastie Safíjovců v 16. století znamenala období rozkvětu, protože byla země zapojena do obchodních vztahů Perské říše. Na počátku 17. století byl Ázerbájdžán podmaněn Osmanskou říší. V 18. století do vývoje oblasti zasáhlo Rusko, které se pokusilo obsadit pobřeží Kaspického moře s významným městem Baku.
Novověk
Roku 1828 byla k Rusku připojena i severní část Ázerbájdžánu, zatímco jeho jižní část zůstala po rusko-perské válce součástí Íránu. Rozvoj těžby ropy vedl k tomu, že od r. 1875 se v Baku (ropné centrum světového významu) rozvíjel kapitalistický výrobní systém rychleji než na ostatním území s agrárním hospodářstvím. V tomto období došlo ke vzniku ázerbájdžánského národního hnutí reagujícího na hospodářský a náboženský útlak. Na počátku 20. století se vyostřily spory s Arménii, které r. 1905 vyvrcholily ozbrojenými srážkami, docházelo k rolnickým povstáním i k ozbrojenému boji proti ruské nadvládě. R. 1911 byla založena Muslimská demokratická strana Musavat, která se r. 1917 přejmenovala na Turkotatarskou demokratickou stranu federalistů - musavatistů.

Moderní dějiny
Období před 1. světovou válkou
Sovětská moc byla v Ázerbájdžánu nastolena 13. listopadu 1917. Vzápětí však byla ustavena společná vláda gruzínských, arménských a ázerbájdžánských národních stran (zakavkazský komisariát), který v březnu 1918 rozpustil zakavkazský sněm (tvořený zakavkazskými delegáty v ruském Ústavodárném shromáždění). Sněm zároveň schválil odtržení Zakavkazska od Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR).
Na konci března 1918 vypuklo v Baku protisovětské povstání, které bolševici potlačili. V dubnu 1918 schválil zakavkazský sněm vznik Zakavkazské demokratické federativní republiky, kterou tvořily Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán.
V důsledku odlišné zahraničně-politické orientace se ale republika rozpadla. Zároveň vznikla v Baku Rada lidových komisařů, tzv. Bakuská komuna, která získala moc v Baku i na části území státu.
Vyhlášení první nezávislosti země
Po rozpadu Zakavkazské demokratické federativní republiky 28. května 1918 vyhlásila Muslimská rada nezávislou Ázerbájdžánskou republiku v čele s vládou musavatistů se sídlem v Gjandži.
Po rozpadu bakuské komuny byla v srpnu ustavena tzv. středokaspická diktatura, vláda bez komunistů, na jejíž žádost vstoupila do města britská armáda. V září 1918 se tato vláda stáhla do Íránu a Baku, které obsadila turecká armáda, se stalo sídlem musavatistícké vlády. Po skončení 1. světové války se do Baku vrátila britská armáda až do srpna 1919.
15. ledna 1919 dohoda uznala nezávislost Ázerbájdžánské republiky, o dva měsíce později vypukl arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach.
V dubnu 1920 obsadila Baku sovětská armáda a byla vyhlášena Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika. Musavatisté se ještě pokusili o odpor, ale jejich povstání bylo potlačeno. V červenci 1920 vznikla Nachičevanská sovětská socialistická republika jako součást Ázerbájdžánské SSR.
Ázerbájdžán jako součást Sovětského svazu
V květnu 1921 byla přijata nová ústava a v březnu 1922 vznikla Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika (FSSSR), která se v prosinci 1922 podílela na vytvoření Sovětského svazu.
Roku 1923 vznikla Náhorní karabašská autonomní oblast v rámci FSSSR pod správou Ázerbájdžánu. Roku 1924 se konstituovala Nachičevanská autonomní sovětská socialistická republika v rámci FSSSR. V prosinci 1936 byla obnovena Ázerbájdžánská SSR, jejíž vnitropolitický vývoj byl v souladu s vývojem v Sovětském svazu.
Obnovení nezávislosti
Po změnách v Sovětském svazu v polovině 80. let podobně jako v jiných oblastech se objevily v Ázerbájdžánu dlouho neřešené a násilně potlačované problémy. Jedním z nich, který trvá do současnosti a vyžádal si již několik tisíc obětí, je problém Náhorní karabašské oblasti. Jeho podstata spočívá v tom, že oblast je osídlena obyvatelstvem arménského původu, ale je součástí Ázerbájdžánské republiky, a zároveň se jedná o nevyhlášenou válku mezi muslimy (Ázerbájdžánci) a křesťany (Arméni). Konflikt byl komplikován zásahy ze strany Sovětského svazu, vyhlášením výjimečného stavu, pogromy proti obyvatelům opačné národnosti, jejich útěkem, stávkami a demonstracemi v obou republikách. Obě země podepsaly několik dohod o příměří (mj. 19.2. 1992 v Soči), ale místní konflikty pokračovaly i nadále.
V květnu 1990 Nejvyšší sovět (v listopadu přejmenovaný na Nejvyšší medžlis) zvolil prezidentem Ajaza Mutalibova. V září 1990 se v zemi konaly volby za účasti více stran, ve kterých zvítězili komunisté. V únoru došlo ke změně názvu státu na Ázerbájdžánskou republiku.
V březnu 1991 se v referendu 95% hlasujících vyjádřilo pro zachování Sovětského svazu. V prosinci 1991 se v Alma-Atě republika stala zakládajícím členem SNS. Demonstrace a nátlak opozice vedly k odstoupení Ajaza Mutalibova a 3. března 1992 se prezidentské funkce ujal Jagub Mammedov.
V květnu 1992 se stoupenci Ajaza Mutalibova pokusili převzít moc. Abulfaz Elčibej, později zvolený, od června 1993 funkci nevykonával.
V prezidentských volbách 3. října 1993 zvítězil do té doby úřadující prezident Hejdar Alijev. Ve volbách 12. listopadu 1995 se voliči vyslovili pro přijetí nové ústavy a podpořili prezidentskou stranu Nový Ázerbájdžán. Roku 2003 ve věku 80 let v důsledku těžké a dlouhodobé nemoci zemřel Hejdar Alijev - třetí prezident nezávislého Ázerbajdžánu. Na jeho místo nastoupil jeho syn Ilham Alijev, který je dosud ve funkci.